Další kapča k Životu. Tady by už nějaký ten děj mohl být. Doufám... A pls komentujte.
Sarry
Když muž vzpoupil, Derek se odemě odtáhl do bezpečné vzdálenosti. Chlap se na něj pohrdavě podíval. Pak se ale usmál a pokýval na něj. Derek si oddechl. Popadl mě za rameno a odvedl z té černé místnosti ven, do toho oslepujícího světla. Musela jsem zavřít oči, jak bylo jasné. "Otevři ty oči." obořil se na mě někdo. "Otevři je, nic se ti nestane." pošeptal mi do ucha Derek. Pod jeho chladným dechem mě zamrazilo. Přímo jsem cítila, jak se usmívá. Odhodlala jsem se tedy a otevřela je. Byli jsme v nějakém lese, až nepříjemně prosluněném.

Není divu, bylo ráno a byli jsme na jeho okraji. Vzpoměla jsem si na všechny procházky po (sice) parku s tátou, než zemřel. Najednou mi bylo smutno i po mámě. Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela.Sklonila jsem hlavu a dál jen mlčky šla. Došli jsme až na konec cesty k nějakému autu. Na první pohled obyčejnému, ale já věděla, že mě zaveze někam tam, kde to neznám.Do mého dalšího vězení.

(vypadá jak nabourané, ale není)
Když jsem nasedla do auta, Derek si sedl vedle mě a pořád mě držel. Jeli jsme asi půl hodiny, když jsem se zeptala:"Kam to vlastě jedeme?" nepřišla mi žádná odpověď. Tehdy jsem se poprvé podívala Derekovi do tváře...
Pokračování příště...










je to napínavé,těším se jak to bude pokračovat...